Derry není obyčejné město

14. září 2014 v 23:27 | Dave |  Knihy

Léto roku 1958 jim nenávratně změnilo život. Porazili své noční můry a dali si slib, že se vrátí, pokud nastane chvíle, kdy to budou muset dokázat znovu. A právě ten slib je táhne do prokletého města, kde po desetiletích řádí prastaré To, děsivé a nevyzpytatelné. Co se zdálo být zapomenuté, vyplouvá na povrch a ze stok Derry se na ně dívá pravá tvář Zla.





Stephen King je bezpochyby autor, kterého je nutno uznávat. Je to on, kdo dokázal, že v půlce věty může nastat nová kapitola, kdo dal hororu v literatuře nový směr, a hlavně je to ten, kdo už padesát let děsí naše mozky způsobem, kterým to nedokáže nikdo jiný. Právě v Tom se ukazuje, jak dobrým je spisovatelem. Vhodně a přehledně se přesouvá z jedné časové linie na druhou, mění postavy a jako jakýsi podklad k minulosti Derry přikládá i mezihry, v nichž se schovávají příběhy z minulosti Derry. To je ovšem jen začátek.

Osobně považuji To za horor z dvou hledisek.
První z nich je způsob strašení, který známe všichni. Krev. Probuzené noční můry. Tma. Hlasy z umyvadla. A také bych neměl zapomenout na tvář klauna Pennywise koukajícího z kanálu, stále opakující, že se tu všichni vznášíme, taky se budeš vznášet.

A poté je tu způsob, který jsem zatím v žádné jiné knize nenašel. Nejlépe bych ho popsal, jako způsob, jakým Stephen King zobrazuje Zlo.
Začíná to v Derry. To město není jako jiná prokletá města. Na první pohled žádná znamení, žádné temné budovy nebo vyjící vlci. Derry je, jak říká zadní obálka knihy, tak nevyhnutelně známé jako vaše vlastní rodné město. Pokračuje to, jak už je u Kinga zvykem, úžasnými portréty postav. Tentokrát jde o sedm dětí, plných nevinnosti. Mají vlastní místo, kde si hrají, takzvaná Lada, a proti nim stojí šílený (a čím dál šílenější) Henry Bowers. A také je tu To, probouzející se každých sedmadvacet let, aby se nasytilo… a oběťmi jsou děti. To se ovšem nezjevuje jen v jedné podobě - mění se do těch nejhorších iluzí, které tu nebudu prozrazovat. Můžu vás však upozornit na jedno - nečekejte hrůzné představy jako uříznuté hlavy nebo oživlé mrtvoly. Čekejte naprosté haluze, nesmyslné, avšak o to děsivější útoky na vaše noční můry.

To je snad jediná kniha, u které jsem se kdy bál. Není to však strach, který známe z hororových duchařin typu Panebože, panebože, co se teď stane, ale strach, který ve vás bude hlodat po celou dobu čtení knihy a ještě několik dní poté.

Nakonec bych ještě dodal, že ano, opravdu se budete bát chodit kolem kanálových mřížek na ulici. Protože už budete vědět, co se tam dole skrývá.


Hodnocení: 100%

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama