Recenze: Bílá lvice

14. září 2014 v 23:14 | Dave |  Knihy




Mankella mám hodně rád za Neklidného muže, i když jsem ho naneštěstí nestihl dočíst. Ve srovnání s ním pro mě Bílá lvice vychází o něco hůř.

Kdybych měl začít klady, tak rozhodně musím pochválit Mankellovi styl psaní, kterým, pravda se takovému Nesbomu či Keplerovi nevyrovná, ale oproti nim zase píše daleko úsporněji. Nedočkáte se tu zbytečných odboček, přehnaně dlouhých a složitých souvětí ani nudných popisů. Mankell jde přímo na věc.

Snad ještě radši mám Kurta Wallandera. Ano, má hodně osobních problémů a ano, čas od času si hrábne skoro na dno. Ale Mankell se vážně nesere s patosem a tyto dramatičtější části Vás rozhodně nebudou obtěžovat a není jich víc, než je potřeba.

Což mě přivádí k záporům. Právě pasáže s Wallanderem jsou věcí, kterou Mankell ovládl bravurně. Ale bohužel víc než půlku knihy se děj Wallanderovi nevěnuje. Což by nebyl takový problém, kdyby se ostatní části (ať už se odehrávají v Africe nebo ve Švédsku) nemnožili postavami, ve kterých jsem se já osobně dost špatně orientoval a možná proto mě ani z půlky tolik nebavily. Některé čtenáře (mezi které bohužel patřím i já) může také rušit kritika africké společnosti - ale s korektností musíte počítat, pokud jdete do Mankella. Na druhou stranu - jak se píše na přebalu - tohle je lepší průzkum africké kultury než kdejaký dokument.

Takže ano, Bílá lvice je dobrá kniha. A jestli je to váš šálek kávy, tak je dokonce skvělá. Každopádně se tímhle dílem nemůžete zmýlit, a - nakonec - to je přeci důležité, ne?

70%

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama